Národní park Kampinoski

Aneb když duny tak duny :-)

Ráno vstáváme a po užasné hotelové snídani balíme a vyrážíme do Národního parku Kampinoski. Chvili trochu hledáme, dost nás překvapují prázdná parkoviště, ale nedáme se odradit a po krátké procházce dorážíme do muzea zdejšího parku. Zde nás do všech zajímavých informací zasvěcuje správce, který je velmi milý a asi je rád, že má ským pohovořit, neb nám objasnuje důvod proč tu "nikdo" není. Důvod který už jsme ale měli možnost zjistit na vlastní kůži. Jsou jim komáři. Díky tomu že v parku se prolínají oblasti písečných dun s oblastmi močálů je to jasné. Waršavané sem prostě v tohle dobu nejezdí, protože se tu nedá dlouhodobě vegetovat. A i díky komárům se vše zachovalo v nedomestikovaném stavu.

Nicméně tato největší(nebo jedna z největší)vnitrozemských pouštních rezervací vznikla z původního koryta řeky Wilsy, které tu kdysi mělo šířku až 18km, dnes "jen" 1km v nejšírším místě. Řeka vznikla od ustupujícího ledovce pokud si to dobře pamatuji.

Pak nám na mapě ukazuje kde jsou duny ajak se k nim dostaneme. Ještě stále nám nedochází zásadní rozdíl od Lebských dun. Ten nám dojde až je "najdeme" zde se písky nehýbou, takže jsou zarostlé... tudíš uplně jiné než jsme čekali :-) a jen občas někde vykoukne hromádka písku.

Odpoledne se rozhodujeme, že se přesuneme blíž Krakovu, neb tahle trasa má přes 300km a to je po místnch cestách minimálně na 5 hodin. Původně jsme chtěli dojet zhruba do půlky ale neexistence, nebo nemožnost nalézt kemp nás donutí dojet až ke Krakovu. Stany stavíme už za šera a večeříme za tmy v malém kempíčku asi 10km před Krakovem.

Ujeto: 50 a cca 300km

Vlčí doupě...

Dnes se probouzíme do občaného, ale hustého deště a přemýšlíme co s načatým dnem, hrozně jsem se těšila na ptačí rezervace, projížďku na kánoi po jezerech a podobně. No vzhledem k počasí připadá v úvahu max. Vlčí doupě.

Vlčí doupě, aneb hlavní "Hitlerův stan" zase jsem dnes nežila nadarmo, neb jsem si myslela, že Hitler za války pobýval pravděpodobně v Berlíně, nebo někde kolem a pak jsme ještě něco málo tušila o existenci orlího hnízda někde v alpách. To že většinu času trávil někde v Polsku na Mazurách by mne ani nenapadlo. S M. jsme došli k závěru že to bylo strategické vzhledem k zhruba stejným vzdálenostem jeho "říše" jak na západ tak na východ.

Chmurné deštivé počasí dodalo tomuto poznání zvláštní mrazivou atmoféru. A člověk si uvědomil, že to fakt musel být magor. Díky tomu že všechny bunkry němci při odchodu vyhodili do vzduchu, je vidět ta mocnost trosek ta šílenost všeho co dělal.

popoledni se vracíme do Mikolajek a procházíme přístaviště dáváme si oběd a rozhodujem, že vzhledem k předpovědi počasí nemá smysl zde zůstavat a balíme a vyrážíme směr Waršava. Je mi to moc líto protože z toho mála co jsme zvládli z auta vidět, je to velmi krásná a zajímavá krajina. Třeba se sem někdy vrátíme a budeme mít více štěstí.

Kolem 16 máme zbaleno a vyrážíme za Waršavu do oblasti národního parku Kampinos dorážíme kolem 22 a vzhledem k dešti se ubytováváme v hotelu. A Ani nehledáme kemp. Jak se později ukáže jako ideální volba aneb komáři všude a všude!!

Ujeto: cca 40,40 a 300km

Přesun tábora přes Malbork Elbaský kanál do Mikolajek

Dnes jsme tedy zabalili a hned ráno vyrazili dál. Trochu jsme se báli že musíme dost zásadní kus ujet po té včera zacpané silnici tak jsme to švihli po okreskách a kupodivu kolem Gdynie projeli celkem plynule a šinuli si to dokonce někok kilometru i po dálnici(placené). Lehce popoledni dorážíme do Malborku. Po obědě, už vyrážíme zkoumat tento převeliký Křížácký hrad. Fascinuje nás nejen velikostí ale i typem stavby. Mě uchvacuje i nezregulovaná řeka, která ho obtéká, i to že je na uplné rovině, aby ne v Polsku že. Prostě krása.

Dalším dnešním cílem je Elbaský kanál, jehož zvláštností je to že zde lodě "plují do výšky". Na několika místech je pro lodě vymyšlen důmyslný systém zdviží, kdy lodě vytáhnou po kolejich třeba i 100 výškových metrů. Z informací na webu jsme vyčetla, že někde kolem vesničky Jelonki by mohla tato zdviž být vidět. Vyrážíme tedy na blint a hledáme. Máme trochu štěsti dorážíme ke kanálu a v dálce vidíme stoupat loď. škoda být tam o 10minut dříve stihly bychom vidět tento mechanizmus v provozu z blízka. Nicméně i přesto vyrážíme procházkou ke zdviži. A zjištujeme ještě větší důmyslnost tohoto systému, vše je poháněno, vodním kolem. prohlížíme dolní i horní nájezd, koleje prostě vše. Určitě to stálo za to, jen příště mít o těch 10 minut více štěstí :-)

No a protože je už kolem 16hodiny je třeba pokračovat dál. Směr mazury a vesnička Mikolajky u jezera Smierdny.

Je krásně přiměřeně teplo a slunečno, v tomto okamžiku nás ani ve snu nenapadne, že předpověd kterou jsme doma studovali se mohla dost zásadně změnit, ve dnech kdy jsme se měli na mazurách vyskytovat, mělo tam být plně letní akoupací počasí. Asi 80km před cílem se ze slunečna stáva zataženo a po pár kilometrech už jen doufáme, že ten déšt nebude až tak hustý jak se v autě zdá.

No škoda do kempu dorážíme kolem 21hodiny a slunečno rozhodně není. Leje jak z konve. Z prázdných stanových kojí vybíráme tu kde je míň bahna, očividně tu prší už dýl. A za vytrvalého a hustého dešta stavíme stany a přístřešek pro vaření (plachta mezi stromy a autem). Nejdříve se nám daří držet děti v autě, jenže pak se ozve "Já už tu nechci být, Jolanka smrdí" a Jolanka hlásí bobek a že chce na záchod, no už ho má v kalhotách(měla pár týdnů psychický problém s touto částí vyměšování) tak jí strčím pod vchod do stanu kde neprší na nočník a ona pokračuje. Jenže po pár minutách kdy pořád tvoří dál, zjištují že tvoří i rukama a má to všude. To už se setmělo a tak s čelovkou na hlavě, a ve vytrvalém dešti, hledám kde všude na sobě i okolí zanechala stopy.

Nicméně zvládáme, jak jinak. Babička byla sice asi na pokraji zhroucení, ale zvldála to a řekla bych, že pro ní to by v jejím věku křest vodou, za jehož zvládnutí si zaslouží velkou poklonu.

Někdy za tmy po pár locích hruškovice a večeři co zásoby daly, jdeme spát, na stan nám někdo leje kýble vody a nevypadá to že by to chtělo přestat.

Ujeto: cca 180, 60 a 200km

Gdynia Gdaňsk a polské cesty.

Ty byly asi naším nejnegativnějším zjištěním. To, že Polsko nemá cesty zrovna kvalitní by se dalo pochopit a nějak zásadně by to nevadilo, pokud by to nebylo zkombinováno, s neskutečným pohledem poláku na to jak se po těch cestách jezdí. Běžně se na dvouproudé silnici jede ve 4 pruzích, běžně se předjíždí v zatáčce přes dvě plné čáry, běžně se v 50 jede 100 a podobně. A když tohle všechno ještě smícháte s nekonečným počtem neseřízených semaforu a zacpanými silnicemi, vznikne z toho jízdní rychlost 30km/h a v klidné řidičově hlavě téměř "molotovův koktejl".

Nicméně po ujetí 80km asi za 3,5hodiny dorážíme do přístaviště ve Gdynii. Tady nás vítá historický torpedoborec Blyskavica a plachetnice. A vyrážíme lodí do nitra přístavu odkud se jezdilo zaoceánskými loděmi do Ameriky. Je to určitě zajímavá podívaná, škoda jen že nějaká ta zaoceánská loď tam nezůstala pro představu(už 10let se nejezdí). Mne nejvíce asi překvapilo zjištění, že se stále zbrojí a pohled na vojenské námořní lodě se všemi těmi děly a jinými bojovými systémy vyvolal až husí kůži.

Po obědě ve fast foodu(polsko se v nich fakt vyžívá, a najít nějakou stravu dlouhodobě vhodnou pro děti je docela náročné) vyrážíme přes Sopoty do Gdňska a vítá nás opět zácpa, a tak těch 25km jedeme neskutečně dlouhou dobu a proto Sopoty míjíme bez zastávky. Historické centrum Gdaňska, nás ale odmění, podaří se nám zaparkovat v ulici, kterou se přes ŽURAV(starý dřevěný jeřáb) dostaneme přímo na krásné nábřeží. Odtud slavnou ulicí Mariackou do Baziliky Mariacka což je největší bazilika Evropě (vejde se sem 25tis lidí.), je celá z cihel a ve vnitř sterilně bílá. No a na náměstí Dlugy targ jsme si dali palačinky a pauzu v restauraci.

Zpáteční cestu do Leby jsme rozhodli, že absolvujem mimo hlavní tahy, neb tady neplatí, že po nich je to rychlejší a vyplatilo se, vše uběhlo v pohodě, teda až poté co jsme z Gdaňka vyskákali ven.

Ujeto cca 200km

Slowinský národní park

To byl ten důvod proč, jsme jeli až sem. A myslím, že okamžikem vstupu na písečné duny nikdo z nás nezapochyboval o správnosti této volby. Něco tak úchvatného, neočekávaného a nevídaného se opravdu jen tak nevidí. Vše umocněno zachmuřeným počasím a silným větrem.

Protože pozorovat písečnou "bouři", nemoci se nadechnout, a otevřít oči, protože písek je uplně všude v kobinaci se záchranou děti v "nižších" výškách, a jejich radostí nad hromadami písku vysokými 40m se Vám jen tak někde v evropě asi nepoštěstí.

Díky načtenému jsme se do parku vypravili hned ráno a to také doporučuji, když jsme odjížděli, už tam bylo moc lidí. Po návratu do kempu se rozhodujeme že se musíme jít kouknout na pláž. No bylo tu pár otužilců co tyhle vodyoznačily za vhodné ke koupání. Mě to přišlo studené, Any vuůbec takže ta tam zkončila celá, Joník byl nadšen z vody které jej honila a Joly? ta prostě jen z jisté vzdálenosti kontrolovala co se děje a občasným otestování malé vlny pochopila, že hýbající voda není pro n to pravé ořechové.

FOTO: bude :D

"nejdelší trasa"

Na dnešek byl naplánován budík na 3:30 s tím že v 4:00 odjížídme. před námi je cca 800km a v tento okamžik, nejdelší trasa našeho letošnho putování.

Z Unhoště vyrážíme v 4:15 směr Ustí, Drážďany,Berlín, Sczetín a Leba. Pomalu svítá a děti narozdíl od předpokladu nespí dál, ale koukají. Anetka jede s babičkou a dědou. Cestou míjíme Tropical Island a stopujeme dobu jízdy do Berlína. Vše probíhá v poklidu až do okamžiku, kdy jsme dohodnuti zastavit na první pumpě abychom nabrali benzín. Nám se to díky pozorování větrných elektráren nepovede a pumpu přehlédneme. Druhé vozidlo nikoliv, vysílačkou a posleze pomocí sms se domlouváme, že naberem benzín na další a navzájem se dojedeme. Mě díky spánku uteče smska s tím, že druhé auto na nás čeká na čtyřicátek kilometru na benzině. A tak když zjištujeme, že je někde chyba uplyne asi hodina. Navíc kombinace odpočítavajících kilometru a nového počítání kilometru na odbočující dálnici způsobí totální chaos a společně se setkáme až na Polských hranicích. No vysvětlíme si nepochopení a vzájemné obavy typu " proč těch 30km jedou hodinu". A jedeme dál. Trasa až po hranice s polskem ubíhala celkem rychle, nálada přiměřená tomu, že prší a nás v cíli čeká stavění stanů.

Polsko nás ovšem velmi probere, jednak nechápeme, proč vyjeli na cestu piráti silnic a pak průměrná rychlost se z cca 130km/h změní na 50km/h a tím se silně vzdaluje doba dojezdu do cíle. Nicméně po 14hodinách jsme v kempu a jsme rádi, že ted už nás čekají jen "kratší" trasy.

Ujeto 850km

Malý, velký okruh Evropou, aneb jak to vše začalo...

Když mi loni ukazovala Vanovam fotky se jejich dovolé, uvědomila jsem si, že je spousta míst, které ještě nejsou tak daleko, a určitě stojí za to je vidět.

A tak jsem se rozhodla, že letošní dovolená bude poznávačně odpočinková. To protože letos mělo být na pořadu dovolených "moře".

Nakonec jsme vymysleli týden poznávačky ve stanech a navazující týden relaxace u teplé vody.

A jak to bylo no mám v plánu to vše hezky zaznamenat dokud to mám ještě v živé paměti.

Termín 2-17.72011
Trasa přes státy: Česko, Německo,Polsko,Slovensko,Maďarsko,Slovensko,Česko
Trasa cílů: Leba(písečné duny,moře),gdynia(přístav) Gdaňsk, Malbork, Elbaský kanál, Mazury, Vlčí doupě, Jezero Smierdny, Park Kapinos, Krakov, Wieliczka, Dukla,Miskoltz Tapolka, Valtice

Učastníci: máma, táta, Joly, Joník, Anetka, babiE a dědaS

Přdpokládáná délka trasy 3000km.