Ráno neprší fouká a je zima, ale líp jak během předchozího dne. Balíme a vyrážíme, nejprve je v plánu kontroverzní přehrada Karahnjukar, kterou postavili kvuli elektrárně pro budoucí továrnu na výrobu hliníku. Jde o to, že na Islandu jsou "levné zdroje" el. energie, jednak z termálních pramenů a pak z toho neskutečného množství vody v ledovcových řekách, a to sem prostě táhne provozy na el. energii velmi náročné. Jako všude i tady se bojuje proti kvuli vlivu na životí prostředí, v průvodci psali, že se stavím no dnes už je dávno v provozu.
Cestou tam řídím, já, což není poprvé, na kamenité hrbolaté prudké cesty jsem si už zvykla, holt to háže všemy směry, ale ještě jsem nebrodila a nemám v plánu to zkoušet, jenže když už projíždím asi 20 blátivou kaluž, po včerejších deštích velikosti přechodu pro chodce na běžné naší cestě, přichází další brod a když vidím na autě před náma, že to "jde" tož se nadechnu a jedu, je to zvláštní pocit, musím jet hodně pomalu píšou 4-6km/h a bez nohy na spojce, tudíž na jedničku a jakmile vjedete do vody auto začne zpomalovat, neb voda ho prostě brzdí, plyn mám snad až na podlaze, občas začnou prokluzovat kola v štěrku, pořád nedýchám, nadechnu se až jsme zase na "cestě". A co myslíte natočený to nemám, že :-) zážitek velikej, adrenalín mi brní v celém těle, ale mám radost, pak projedu ještě asi dva brody, vyjedu mega kamenýkopec na jedničku a tak, prostě jsem chvili pravý řídič auta 4x4. Dorážíme na přehradu, je zvláštní vidět, mega stavbu člověka i v téhle pustině, zajímavější je soutězka po řece která už neteče, neb voda z přehrady odchází mega tunelem do 60km vzdálené elektrárny.
Odtud míříme do Laugarvelliru. Přírodní termální sprchy.Trochu bloudíme, ale nakonec nacházíme zelené údolíčko jimž protéká řeka, a do ní se vllévají termální prameny. V jednom místě je malé jezírko a do něj padá malý asi třímetrový vodopádek s horkou vodou, úžasná sprcha, nikdo tu není tak bereme plavky a jdeme se koupat a vyhřívat. Tyhle místa jsou na islandu úplně boží, sice vysvléct se v té zimě do plavek moc přijemné není, ale v okamžiku kdy se ponoříte do teplé vody koukáte na drsnou okolní krajinu, jste na vrcholu blaha. Voda je tak teplá, že se vyhřejete na pár hodin, takže opětovné převlékání je už úplně v pohodě.
A dnešní cíl nás vrací opět na severní pobřeží, solucestujícím dochází, že máme času dost a tak se jdeme pokusit najít ptačí kolonie a tuleně. Večer přijíždíme do malého přístavního města Porshofn. Ještě stíháme bazén a zažíváme opět kouzelný západ slunce.
0 komentářů:
Okomentovat