To auto táhne do leva... aneb den první

Hned u východu z letiště nás čeká pán z půjčovny aut a veze nás asi 200m od letištní haly do sídla firmy. Tam přebíráme my našeho malého Jimnyho a spolucestující Vitaru. Jsme upozorněni, že na utopení auta v brodech se nevztahuje žádná pojistka, že máme dávat pozor ať nám vítr neutrhne dveře a je nám popřán krásný pobyt. Kolem půl jedné ráno vyrážíme za prvními zážitky. Protože míříme rovnou do vnitrozemí hledáme obchod 10-11 abychom dokoupili pečivo vodu a hlavně plynové bomby do vařičů.

Prvním cílem je Pingvellir. Místo prvního parlamentu a taky zlomu mezi Evropskou a Americkou zemskou deskou. Tak dořážíme kolem 3 raní a už nanás doléhá únava. A tak "zaleháme a čekáme na rozednění"

Já jen vybalim spacák a sklopím co nevíce sedadlo v autě, Martin hodí vedle auta na zem karimatku a ulehá tam. Po 6 už je světlo tak pomalu vstáváme snídáme a v ještě v ranní mlze vyrážíme na prohlídku tohoto až posvátného místa.

Já i Lenka cvakáme o 106 užasneme a vůbec netušíme, že to úžasné nám Island teprve ukáže.

Poté vyrážíme na Gejsir a Stokur. Díky našemu nočnímu příjezdu tam dorážíme relativně brzo a je tam jen pár lidi z přilehlé vesničky a kempu. Což je užasné na focení. Gejsir už nestříká, je tam jen bublající obrovská díra. Stokur vystřikuje litry vody s neurčitou pravidelnosti. Nejprve jen bublá a vzdouvá se pár centimetru, až v jednom okamžiku se bublina o velikosti možná metr a pul zvětšuje a žvětšuje až najednou vyletí gejsír vody do neskutečné výšky. Tohle se opakuje v intervalech možná 5 až 10 minut, prostě jak se gejsirku chce. Je to zajímavá podívaná a užasný tréning na focení, bavíme se a snažím se ulovit bublinu v okamžiku její maximální velikosti. Dílo se podaří a tak můžeme prozkoumavat okolí :-)

Čepujeme benzín na benzínce na kartu, společnými silami to dáme a vyrážíme dál. Tentokráte k třetímu bodu Zlatého trojuhelníku Islandu vodopádu Gullfoss. Tam už dorážíme popoledni atudiž v plné návštěvnické síle, to ovšem neubere na dech beroucím pohledu na proudy valící se vody přes dvě patra a ještě do zatáčky. První mega překvapení je ta da je "špinavá". Já vytahuju stativ a fotím krátký čas, dlouhý čas, tady a tam. prostě až se M. docela nudí, ale já si to užívám :-)

Ted by už bychom mohli říct, to hlavní máme zasebou a co tu zbylých 16 dní budeme dělat. Brzo jsme vyvedeni z omylu. Pokračuje dál do vnitrozemí, jedeme Fkovou cestou a už nám dochází proč nikdo neřešil, že nám pujčují auto, které dost zásadně táhne do leva. Na těchto cestách by rovně stejně dlouho nejelo. Chvili máme pocit, že se Jimny musí rozpadnout až posléze zjistíme, že pomalu to na roletách jet nejde, ideální rychlost, na roletě pro naše auto, je 60. Místy však jedeme velmi pomalu neb kamenitá cesta jinak nedovoli a stejně lítám zprava doleva a jsme vydrcaná víc jak při jízdě na býkovi. Časem si zvyknem :-)

Po F 347 dorážíme do Čarodějných hor(Kerlingarfjoll), cestou si ještě kluci zkouší cvičný brod s asi 10cm vody o délce tak 2metry, to ještě netuší co nás čeká(a že tohle je taková loužička), tak mají radost že to zvládnou. V kempu postavíme stany vaříme jídlo a na chvili uleháme na karimatku na sluníčko ovšem do spacáku, není žádné teplo navíc pofukuje dosti studený vítr.

Po krátké chrupce se rozhodneme vydat na výlet má tu být termální jezírko, to nenacházíme za to dojedeme až k našim prvním horkým pramenům a kopcům pokrytým sírou v zapadajícím slunci to byla neskutečná nádhera, procházeli jsme se udolíčky a bublajícími kopečky dost dlouhou dobu. Nádherné barvy kouřící země a možnost "dělat cokoliv a chodit kamkoliv nás uchvacují"