Ráno jak už jsme psala nečas nepolevuje a Island nám ukazuje svoji ještě drsnější tvář(jako by mrazíky v noci nestačily, že) Pořád prší a je neskutečný vítr. Balíme stan, vnitřek a vnějšek zvlášť ať máme zase večer sucho. A vyrážíme na Askju. Cestou leje čím dál více a je zima, že by psa nevyhnal, u kempu Drekagil s informačním centrem k vatnajokullskému parku zvažujeme co dál. Chtěli jsme na Víti kráter Askji ve kterém se dá koupat, ale stačí vylezt z auta a jsme okoupaní dostatečně.
Zjištujeme že cesta ke kráteru je z parkoviště pod ním na cca 40minut a déšť na chvili zmirnil vyrážimě tedy autem dál, že uvidíme co bude až dojedem na parkoviště "pod" kráterem a rozhoodneme se. Začíná sněžit, a to tak že je rázem všude bílo a na cestě leží souvislá vrstva. Sníh, je lešpí jak déšť, tož vyrážíme, směrem tam to ještě jde sníh nám bubnuje do zad a vítr popostrkuje vpřed. Asi po 40 minutách jsme sice zezadu úplně mokří, ale jsme u kráteru všude samý sníh na hraně naváto i k pul metru s krásnými převisy. Koupat se nejdeme jen fotíme a vydáváme se na zpáteční cestu.
No zvládla jsme to v rytmu deset kroku se zavřenýma očima, rychlá kontrola značení trasy, a zase deset kroků se zavřenýma očima. A tak pořád dokola, a dokola. Krystalky sněhu píchaly do tváří i očí tak, že jsem musela jít se skloněnou hlavou a fakt jsem se těšila do auta. Boj nad sněhovou smrští a vichrem jsem vyhrála a u auta jsme byla kupodivu první, totálně mokrá. Sušíme se a převlékáme a pokračujem dále.
Daším cílem je ledová jeskyně Kverktfjoll. Vytvořená termálním pramenem vytékajícím v ledovci. Už nesněží jen prší občas i přestane. Cesta je uchvatná černé odnevidím do nevidim se mění v černo červené. Pořád je na co koukat, máme několik fotících zastávek a po 16 dorážíme k ledové jeskyni, no všude jsou cedulky, že se tam nesmím přijdeme co to jde, ale bohužel kvuli padajícím ledům jí vidíme jen z dálky. Škoda, ale cesta byla krásná tak nás to ani tak zásadně nemrzí...
Vydáváme se na poslední část cesty a to do kempu v neskutečně zeleném udolí Hrafnela, které se vyloupne z černo černých lávových polí jako v pohádce s dobrým koncem(zvládli jsme to i bez použití rezervního kanistru benzínu). Cestou jsme projeli několik brodů, a už si pomalu zvykáme na tento pro nás trochu dost netradiční styl překonávání řek.
1 komentářů:
Nejeli na dovolenou náhodou Nečasovi:-) JInak super psané a myslím, že i tak jste si to užili! Jen teda chybí fotečky.
Okomentovat